Nový sound MCH Bandu vnímáme už od prvních taktů nového alba. Byť se může zdát zakomponování partů původně jazzového trombonisty Jana Jiruchy, využití ženských vokálů Sylvie Krobové a Markéty Puršové a zvuková aktualizace kláves a smyček jako poněkud povrchní důvod k hodnocení alba jako modernějšího, ucelenějšího a v současném kontextu působivějšího, je tomu tak. Chadimův skladatelský rukopis se vlastně příliš nezměnil, stále pracuje se silnými, jakkoli stručnými melodickými tématy v temných harmoniích, s těžko spočitatelnými rytmy, s kontrastem rigidně psaných partů a free improvizovaných sól, s polomluveným zpěvem.

Jakousi až pohanskou mysterióznost dodávají novým skladbám skutečně skvělé Wernischovy básně -v tomto směru je možná MCH Band na svém dosavadním historickém vrcholu. Básníkovy takřka apokalyptické vize Když zhaslo slunce či Nech světlo dohořet, Kateřino, podložené skoro až lyrickou Chadimovou hudbou patří k nejlepším číslům nejen tohoto alba, ale tvorby MCH Bandu vůbec. Dříve typické chadimovské exaltovanosti a - v dobrém slova smyslu - urputnosti je vůbec na tomto albu méně než kdykoli předtím. A jen zdánlivě paradoxně právě tato poloha ještě povyšuje citový a myšlenkový atak jeho hudby.

Mikoláš Chadima je ze své generace a své „muzikantské party“ jedním z posledních bez přestávek aktivních hudebníků - ne-li vůbec posledním. Nesmlouvavý test času jednoznačně prověřil naprostou většinu jeho starší tvorby, jež patří k „rodinnému stříbru“ domácí scény, a jeho aktuální album potvrdilo, že umělecká i lidská nekompromisnost může nést trvale své ovoce.

Ondřej Bezr

Sněhové vločky a tmu  (M.Chadima/I. Wernisch)

Sněhové vločky a tmu
mísí vítr
Popelavá tma
tichounce víří
Ze vsi je slyšet
kejhání husí

Bojovníci zpívají  (M.Chadima/I.Wernisch)

Starý bože, jestli máš ještě uši,
poslouchej náš zpěv,
starý bože!

Starý bože, jestli máš ještě oči,
podívej se sem
starý bože!

Starý bože, jestli máš ještě nohy,
přijď sem,
starý bože!

Starý bože, jestli máš ještě ruce,
pomoz nám,
starý bože!

Ó starý bože, pomoz nám,
jestli máš ještě zbraň!

Jestli chceš naše zbraně, vezmi si je!
Jestli chceš naše koně, vezmi si je!
Jestli chceš naše ženy, vezmi si je!
Jestli chceš naše otroky, vezmi si je!
Jestli ještě něco chceš, vezmi si to,
starý bože!

Když zhaslo slunce (M.Chadima/I.Wernisch)

Když zhaslo slunce, bylo ještě líp.
Všemožným chlastem jsme se nalili,
chodili jsme a žvanili,
chrastilo listí, hulilo se z lip,
pod kterejma se pálily
nějaký hadry a nějaký kosti.

Blábolili se pitomosti
a vonělo to koncem léta.
Zmejlili jsme se. Byl konec světa.

***

Nic nikde nic, už ani smítko není
ve větru nad vysmejčenou zemí.
A nakonec i vítr ustává.
Země je holá, pustá, pustá a...

Král hlupec přikázal ( M.Chadima/I.Wernisch)

Král hlupec přikázal
vínu téci
přikázal masu péci se
medvědům tančit
a šaškům ať se smějí
pak zatvářil se přísně

přistupte milci milostenky
král hlupec přikázal

od ucha k uchu hubu
přistoupili milci
a milostenky též
s malíčkem v koutku úst

slavnostně odkašlal si král
a pravil jen se smějte dál
neb zítra zase vyjde slunce
tak jak jsem přikázal

Když kráčíš kolem hyacintů (M.Chadima/I.Wertnisch)

Když kráčíš kolem hyacintů
neměl bys lhát
snad ani vraždit
a navštěvovat cizí kraje
bys neměl když kráčíš kolem záhonu hyacintů

Glycinie
Když kráčíš kolem Glycinií
neměl bys lhát
snad ani vraždit
a navštěvovat cizí země
bys neměl když kráčíš kolem záhonu glycinií

A nikdy o ničem bys neměl říkat
odtud až potud

Bufeťáci (M.Chadima/I.Wernisch
(Věnováno Pavlu Turnovskému)

Tyhlety držky,
to sou jen vršky
vod zimníků.
A ty tu sou
protože pode dveřma
táhne. Tyhlety zimníky
nacpaný jako slamníky. Protože
je únor. Sou to jen
vycpaniny. Na hajzlu šumí les.

Vůně deště je vůně hlíny (M.Chadima/I.Wernisch)

Vůně deště je vůně hlíny
A vůně listí a stromové kůry, a vůně trávy,
Když voní déšť, voní
Cihy, vápno, dehet
Voní hadry, voní kůže

Jdi ven, projdi se městem, zamiluj se
No tak. Umí to přece každej

To jsme my  (M.Chadima/I.Wernisch)

Jsou v nás všechny vášně
a všechny neřesti,
všechna slunce, všechny hvězdy,
výšiny a propasti,
stromy, zvířata, lesy, veletoky.

To jsme my.
Vše se odehrává
v našich žilách
v našich nervech.
Potácíme se.
Hoříce
mezi šedými bloky domů.
Na mostech z oceli.
Světlo tisíce lamp
nás oblévá
a tisíc fialových nocí
ostré rýhy leptá
do našich tváří, (do našich) srdcí.

Úplně na počátku (M.Chadima/I.Wernisch)

Úplně na počátku
nebylo na světě nic
vůbec nic
jen křik bílých pávů

Nebylo slunce na nebi
nebyly hory nebyla oblaka
nebyly hvězdy lidé nebyli
nebyl měsíc ani pávi nebyli
nebyli pávi ani ti bílí s černou korunkou
Louky nebyly a na nich
Fulbové pásli své kozy
a nikde nic
jenom ten příšerný křik

Kam jdete, kameny? (M.Chadima/I.Wernisch)

-Kam jdete, kameny?
-Spěcháme do města stavět lidem domy

-Nikam nespěchejte, město nenajdete,
utíká město, nedoženete je

Postavte si sami, postavte si věž
a uvěříte, kde nic tu nic,
široko daleko, kam jen dohlédneš

Nech světlo dohořet, Kateřino (M.Chadima/I.Wernisch)

Nech světlo dohořet,
Kateřino.
Jsem osamělý muž.
Mám před očima tmu,
už nevidím nic.
Ležím tu ve tmě,
Kateřino

Divizny
Komu poprvé
hořely tyhle svíce při hostině,
co zbylo ze svátku,
ze zmizelých hostí,
smíchu a světla?
Nic než třpyt u cesty.